01) Fragmenty
Bezvýznamné detaily
v paměti zůstaly,
proč se právě ony
do mozku zapsaly?
Chceš je z hlavy vypudit,
jinými daty přepsat.
Do koše vyhodit,
nelze je smazat…
Bez smyslu fragmenty,
z kontextu vytržené.
Vzpomínek záblesky,
jsou jak do kamene vytesané…
Chceš je z hlavy vypudit,
jinými daty přepsat.
Do koše vyhodit,
nelze je smazat…
Ty obrazy se vracejí,
střípky nepatrné…
Nečekaně se zjevují,
jsou z mozaiky poztrácené…
Chceš je z hlavy vypudit,
jinými daty přepsat.
Do koše vyhodit,
nelze je smazat…
02) Zajíci vyli na měsíc
Most se klene nad Dunajem,
vítá mne maďarská zem.
Pozvolna pluju krajinou,
obraz s vahadlovou studnou…
V pustě zajíci žijí,
ti co na měsíc vyjí…
V pustě zajíci žijí,
ti co na měsíc vyjí…
Míjím studnu za studnou,
v zorném poli scenerii stejnou…
Monotónní film za oknem,
nic než rovina všude kolem…
V pustě zajíci žijí,
ti co na měsíc vyjí…
V pustě zajíci žijí,
ti co na měsíc vyjí…
Setkání s nekonečnem
mezi Rajkou a Szekesfehérvárem.
Kdybych ráno pěšky vyrazil,
měl bych na obzoru večerní cíl…
V pustě zajíci žijí.
ti co na měsíc vyjí…
V pustě zajíci žijí.
ti co na měsíc vyjí…
V pustě zajíci žijí.
ti co na měsíc vyjí…
V pustě zajíci žijí.
ti co na měsíc vyjí…
03) Perseidy
Kdysi v půlce srpna,
noc příjemně vlahá,
jasná obloha hvězdná,
třpytivá Mléčná dráha…
Sami dva seděli
před starou chalupou.
Perseidy padaly
za hřeben nad Růžďkou.
Paprsek světelný
obrazy vykreslil,
vesmír černobílý
na plátno zachytil…
Sami dva seděli
před starou chalupou.
Perseidy padaly
za hřeben nad Růžďkou.
Dvě sešitá prostěradla,
do budoucnosti brána…
Na cestu se vydala
Ikarie XB 1…
Sami dva seděli
před starou chalupou.
Perseidy padaly
za hřeben nad Růžďkou.
04) Na druhé straně
Všichni tři na mne mávali,
kynuli mi, ať si pospíším…
Vím jistě, že tam stáli,
otáčím se a očím nevěřím…
Volali na mne,
když jsem do cesty vyrazil.
Viděl jsem je na druhé straně,
těsně přede mnou řidič zabrzdil…
Doznívá klaksonu kvílení,
přeběhl jsem přes cestu.
Ozývá se hysterické volání
– hledím na bráchu mámu i tátu…
Autobus odjel do dáli,
až teď vozovku přecházejí…
To oni na mne volali,
z šoku se pomalu probouzejí…
Všichni tři na mne mávali,
kynuli mi, ať si pospíším…
Vím jistě, že tam stáli,
otáčím se a očím nevěřím…
05) Fragmenty 2
V bytě u dědy a babičky
– v obývacím pokoji.
Na hnědé zdi tři válečky
– vzory se před očima míhají…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
Bledě modrý vůz stával
za domem u prádelny.
Že je to Tudor, děda říkal,
blatník stříbřenkou natřený…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
Pan Kumbár dovezl z Ameriky
žluté triko s potiskem červeným…
Nesměl jsem do školky
s tím motivem zakázaným…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
Do ZOO nás Klobása vezla,
nový autobus mělo béčko…
Ta volba nás naštvala,
pro áčko zbylo RTO…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
Dva druháci schody sjížděli,
naše soudružka si je podala…
Zlí žáci z hodiny utekli,
celá 1.A jí tleskala…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly
náhodné fragmenty
zubu času odolaly
To jsou ty momenty,
co v hlavě zůstaly.
Náhodné fragmenty,
zubu času odolaly…
06) Klondike
Za kopci je jiný svět
– srub dřevěný v lese.
K přesunu stačilo jen pár vět,
a jsme v jiném prostoru a čase…
Na Klondiku
– kousek od Vsetína.
Na Klondiku,
– kousek od Vsetína…
Při svitu petrolejky vyprávění,
stíny za oknem se prodlužují,
kolem se válí mlhy podzimní,
v kamnech polena praskají…
Na Klondiku
– kousek od Vsetína.
Na Klondiku,
– kousek od Vsetína…
Staré časopisy zaprášené,
hrubý papír zažloutlý,
příběhy dobrodružné,
v Pionýru jsme je nezažili…
Na Klondiku
– kousek od Vsetína.
Na Klondiku,
– kousek od Vsetína…
07) Propadání
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
Jako tehdy, když sněhy tály,
po chodníku to nebyla zábava.
Potokem se vydal ze školy,
propadla se vrstva ledová…
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
Sníh hory zasypal,
na běžkách se bořil po kolena,
bez nich se po bradu propadal,
znovu je obout byla záchrana…
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
Z hřebene jen pět set metrů,
batoh třicet kilo, po pás se propadal,
v každé ruce devět litrů,
zásoby na chatu málem nedostal…
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
Něco povolilo
– nevydrželo.
Záchranné lano tu není,
čeká jej propadání…
08) Bludovice
Bludovice,
u Nového Jičína
– byly naše Bradavice,
naše škola rodinná…
Jako malí jsme to tam milovali,
s příbuznými z Rybníků a z Karviné…
Na ty víkendy jsme se těšili,
zažili jsme chvíle dobrodružné…
Bludovice,
u Nového Jičína
– byly naše Bradavice,
naše škola rodinná…
Kolem dokola jen samá pole,
naše výprava si věrnost slíbila.
Místo pušek z laminátu hole
– v příběhu Arthura Conana Doyla..,
Bludovice,
u Nového Jičína
– byly naše Bradavice,
naše škola rodinná…
Doktor Challanger a novinář Malone
– s dinosaury ve Ztraceném světě…
Sny z komiksu zhmotněné,
ve žlutém stanu na zahradě…
Bludovice,
u Nového Jičína
– byly naše Bradavice,
naše škola rodinná…
09) Zimní čas
Už se připozdívá,
zas je tu zimní čas.
Brzy se stmívá,
tma dusí nás…
Časy se mění
a roky plynou.
Stejná hudba zní,
chrání před změnou…
Stíny se prodlužují,
noci jsou dlouhé.
Dny v šeru se míhají,
jako záblesky pouhé…
Už se připozdívá,
zas je tu zimní čas.
Brzy se stmívá,
tma dusí nás…
Už se připozdívá,
zas je tu zimní čas.
Brzy se stmívá,
tma dusí nás…
Už se připozdívá,
zas je tu zimní čas.
Brzy se stmívá,
tma dusí nás…
10) Fragmenty 3
Chodit do rokle bylo zakázané,
o to víc pro nás byla lákavá.
Vymysleli jsme si kódy číselné,
šli jsme tam a já měl číslo dva…
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
V kempu byly dřevěné chatky,
přes střechu míček přeletěl.
Sestřenka jej nevrátila zpátky,
prý jo, ale nikdy už se nenašel…
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
U2 a ACHTUNG BABY
– na aktovce měla napsané,
spolužačka z předposlední řady,
nápisy propiskou vyvedené…
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
Ve Slušovicích dostihy byly,
Coca-cola v Sudu chutnala slastně,
z videokazety tam klipy pouštěli,
depešáci porazili všechny koně…
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
Proč si na toto pamatuju
a na jiné věci zapomínám?
Přesně si to vybavuju,
co jsem to chtěl, si nevzpomínám...
11) Textury
Černá a bílá
– tapeta kontrastní…
V ložnici byla
– rostlinné motivy na ní…
Ty ornamenty
v mysli stále mám.
Ty ornamenty
nezapomínám…
Na koberci bílá a žlutá,
v obývacím pokoji.
Záclona červeno-bílá,
na okně v kuchyni…
Ty grafické vzory
v mysli stále mám.
Ty grafické vzory,
nezapomínám…
V hlavě mi navždy ulpěly
– v mezipatře skvrny zelené…
Čtyři byty se v úklidu střídaly,
umýt ty fleky bylo nemožné …
Ty textury
v mysli stále mám.
Ty textury
nezapomínám…
Na podlaze z lina,
v kanceláři na nádraží
– šachovnice hnědo-zelená,
v pokladně nákladní…
Ten vizuální styl
v mysli stále mám.
Ten vizuální styl
nezapomínám…
Pryskyřice fenolformaldehydová
prosytila papír vrstvený.
Stolní deska plastová
– povrch snadno omyvatelný…
Ten design
v mysli stále mám.
Ten design
nezapomínám…
Na střední i na základce
– umakartem chráněné stoly,
utřít šly velmi hladce.
Dodnes vím, jak vypadaly…
Výrazné grafické vzory,
vizuální styl nápaditý,
agresivní textury,
designové ornamenty…
12) Půl života
Myslíme si, že jsme na začátku
– i po letech máme tento pocit.
Do dáli vidíme ve zpětném zrcátku,
pořád čekáme, že začneme žít…
Půl života se chystáme na život,
kdy už to vypukne, už je to ono?
Sotva to začalo, teče nám do bot,
z výšky rychle padáme na dno…
Až to přijde, určitě to bude skvělé.
Jak ale poznáme, že je to tady?
Věci se nám množí – to je podezřelé,
musíme vyrazit, jenže nevíme kdy?
Půl života se chystáme na život
kdy už to vypukne, už je to ono?
sotva to začalo, teče nám do bot.
Ze stále menší výšky vidíme dno.
S hrůzou vnímáme, jak blíží se dno,
jak blíží se dno…