13 děsivých - texty | Project Magarac

01) Příběhy děsivé

Příběhy děsivé
– na chatě v lese.
Vyprávění mrazivé
– rádi bojíme se…

Zelený Jóžin se utopil
u potoka číhá v noci.
Poblíž se starý Hurta oběsil,
temná silueta stromu na kopci.

Příběhy děsivé
– na výpravě v lese.
Vyprávění mrazivé
– rádi bojíme se.

Hipidi tu číhají,
ve spacák se promění.
Na tebe čekají,
ve spánku tě stráví…

Příběhy děsivé
– na táboře v lese.
Vyprávění mrazivé
– rádi bojíme se.

Zespoda tě lapí
– na latríně v noci.
Ruka Poserka tě uchopí,
nedovoláš se pomoci!

Příběhy děsivé
– na výletě v lese.
Vyprávění mrazivé
– rádi bojíme se.

Stezka odvahy strašná je,
nečeká tě stvůra žádná.
Jen víla Vraždilka tu žije,
nic nedělá, je jen hnusná…

Příběhy děsivé
– v temném lese
Vyprávění mrazivé
– rádi bojíme se.

02) Izolace

Co se to děje?
Otevírám oči,
pohled se rozostřuje,
hlava se mi točí…

Z postele vstávám,
došlapuju na zem,
nejistě vrávorám…
Kde to jsem?

Kolem je ticho,
žádná nápověda,
v krku mám sucho,
zdá se, že se mi to nezdá.

Bílý strop i stěny,
z podlahy jde světlo.
Jsem tu uvězněný,
žádné dveře ani okno…

Očima pátrám,
otáčím hlavou,
po stěně šmátrám,
hledám škvíru tajnou…

Usilovně myslím,
vzpomínky nemám.
Je zima, přesto se potím,
záchytný bod hledám…

Jak se jmenuju?

Otázky se v mysli rodí...
Nic si nevybavuju,
neznám odpovědi…

Kdo mne tu uvěznil?
Proč to udělal?
Jak jsem před tím žil?
Co jsem dělal?

Je to divná situace,
jak jsem se do ní dostal?
Kdo a co po mně chce
– to bych rád znal…

Malá rekapitulace:
postel kovová,
v rohu otvor – asi WC
a podlaha průsvitná…

Jak dlouho tu jsem?
Do stěny buším…
Pustí mne někdy ven?
Ze všech sil křičím…

Konečně jsem na to přišel,
na postel usedám.
Vím, jaké přání jsem měl,
chtěl jsem být sám…

Tak to bylo, vím s jistotou.
Chvějou se mi ruce,
z očí mi slzy tečou,
podléhám panice…

Mám co jsem chtěl,
že už to nechci, ale vím.
Znova jsem se zamyslel,
uléhám s novým přáním…

Co se to děje?
Co mě to tlačí?
Místnost plná je,
hledí na mne stovky očí…

Místnost plná je,
hledí na mne stovky očí…

03) Šelma

Na plno běžím,
dávám do toho vše!
Za sebe se ohlížím,
bestie blíží se!

Síly mi docházejí,
už nemůžu dál…
Nohy se podlamují,
co kdybych to vzdal?

Pořád běžím,
jsem ale na místě,
do písku se bořím,
brzy mne dostihne!

Síly mi docházejí,
už nemůžu dál…
Nohy se podlamují,
co kdybych to vzdal?

Už mě skoro má,
ještě to zkusím,
hladová šelma,
pohled v zádech cítím…

Síly mi docházejí,
už nemůžu dál…
Nohy se podlamují,
co kdybych to vzdal?

v periferním vidění
mihla se skvrna temná.
Slyším zlověstné vrčení,
uvadá snaha má…

Síly mi docházejí,
už nemůžu dál…
Nohy se podlamují,
co kdybych to vzdal?

Mráz běhá po zádech,
konec se blíží,
cítím její dech,
svůj popadám stěží…

Síly mi docházejí,
už nemůžu dál…
Nohy se podlamují,
co kdybych to vzdal?

Čekáte konec klasický,
že se s trhnutím ze snu probudil.
Byl by to závěr typický,
vyprávěl by nám, kdyby to přežil…

Vyprávěl by nám, kdyby to přežil…

Vyprávěl by nám, kdyby to přežil!

04) Poltergeist part 1 (Starý dům)

Starý dům na předměstí,
temný štít se tyčí k nebi.
Okna ze zdi slepě hledí,
na první pohled se mi líbí.

Zahrada zanedbaná,
stoleté stromy kolem…
Přes cestu větev suchá
– je jak závora před domem.

Klíč do zámku zapadá,
se skřípěním se otočí,
křídlo dveří zasténá,
rezavé panty povolí…

Světlo dovnitř pronikne,
ovane mě vlhký vzduch.
Dům ztěžka vydechne,
cítím staroby puch…

Schodiště kamenné
s těžkým běhounem,
skříně starodávné
pokryté prachem.

Do pokojů vcházím chodbou,
závěsy rozhrnuju.
Na parketách kroky vržou,
temná zákoutí objevuju.

Makléř si tiše odkašlává
mluví o zdejší historii.
Pokradmu se na mne dívá,
mám dojem, že něco tají…

Výklad příliš nevnímám,
okolo se rozhlížím.
Přesně toto hledám,
o nízké ceně přemýšlím.

Proč jej nikdo nekoupil?
Tu otázku ihned polykám.
Obchodník bez smlouvání slevil,
na smlouvu podpis přidávám.

Peníze jsem s sebou vzal,
prodavači oči zasvítily,
z ruky do ruky jsem je předal,
dveře se za ním rychle zaklaply.

Venku už se stmívá.
První noc ve vlastním domě.
Oheň v krbu se rozhořívá,
stíny tancují po stěně….

Podřimuju v houpacím křesle,
ze zdí se vlhkost vypařuje.
Divný pocit mne přepadne náhle,
myslím, že tu se mnou někdo je…

Spal jsem? Sám nevím…
Někdo nebo něco tady je
– ten pohled pořád cítím….
Asi je to jen má fantazie.

Asi je to jen má fantazie.

Je to jen má fantazie?

05) Poltergeist part 2 (Běs)

Má fantazie to nebyla,
nebo jsem se zbláznil?
Na půdě vrže podlaha,
popíšu, co jsem tu zažil…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Hned první noc to začalo.
Lustry nejdřív zablikaly,
pak se z nich zakouřilo
a šíleně se rozkývaly…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Každou noc je to jiné.
Někdy se sama pustí voda,
jindy teplota stoupne,
či nádobí z polic padá…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Jednou jsem málem umrznul.
Podlaha pokrytá ledem,
na schodech jsem uklouznul,
byl to divný první letní den…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Jindy jsem se skoro utopil.
Pod vodou byla ložnice,
pokoj se v akvárium měnil,
než jsem rozrazil okenice…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Když v krbu hořet začalo,
už jsem se tomu nedivil,
už mě to nepřekvapilo,
pak se Tomu oheň zalíbil…

žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Oheň se různě objevoval.
Z kohoutku plamen vytryskl,
z mísy na záchodě šlehal,
v lednici mi jídlo upekl…

žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
v noci se budím děsem.

Už si na to skoro zvykám,
ale nehodlám se smířit s tím.
V knihách pomoc hledám,
poltergeista z domu vypudím…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
vypořádám se s tím běsem!

Ještě nevím, jak to udělám,
mě ale nedostane!
Kapitulovat nehodlám,
z domu mě nevyžene…

Žiju sám ve svém domě,
sám tu ale nejsem.
Je tu něco mimo mě,
vypořádám se s tím běsem!

Vypořádám se s tím běsem!!!

06) Poltergeist part 3 (Tělo)

Starý dům jasně zářil,
šílený rachot je probral.
Ten výjev sousedy vyděsil,
kdosi hlídku přivolal.

Když přijeli na místo,
bylo to tam divné…
Našli jedno tělo,
brutálně zohavené…

Stěny zmalované
příšernými motivy,
tváře rozšklebené
v odstínech červené barvy.

Všude pentagramy,
nábytek ohořelý,
zčernalé trámy,
strop propadlý.

Dveře zatlučené,
divný puch cítili.
Desky vytrhané,
nic podobného neviděli…

Nic podobného ještě nikdy neviděli…

07) Červené rukavice

Uprostřed Země Nikoho
v hustém lese,
člověka tu nepotkáš žádného,
snadno ztratíš se…

Noční krajina zahalená v tichu,
občas zaznívá houkání sovy.
Ta noc byla jiná trochu,
ze stínu se vylouply postavy…

Paprsek světla stromy osvětluje,
dopadne na jícen černý.
Propast v temnotě děsivá je.
Chystají se k sestupu do hlubiny…

Lano dolů spuštěno je,
mizí v útrobách země.
Sto dvacet metrů čeká je,
třicet hned ve vstupní šachtě…

Systém je velmi členitý,
větví se na různé strany.
Směr převažuje vertikální,
prolézají plazivky, obdivují dómy…

Výzdobu úchvatnou
příroda stvořila,
scenerii krápníkovou,
podzemní jezera…

Už jsou dole hodiny,
nakonec našli uzoučkou cestu.
Před nimi se otevřel dóm Jezerní,
něco ruší jeho kamennou krásu…

Uprostřed jezera se vznáší
dvě gumové rukavice červené,
jak pěst na oko na hladině straší,
vylovit je nebylo snadné…

Pokračovali pořád prudce dolů,
dalších šedesát metrů je čekalo.
Několik skalních stupňů,
až nakonec dobili dno…

Masa horniny je tíží,
padesát pater nad hlavou,
ale splnili si velké přání,
zpět mají cestu dlouhou…

Jde to pomaleji, než čekali.
Střídají se šachtu po šachtě.
Síly rychle ubývají,
u jezer jsou s bídou v polovině…

Co to plave na hladině?
Mysleli, že je oči šálí…
Dvě červené rukavice
– na své místo se vrátily!!!

Tady něco nehraje,
v zádech cítí mrazení.
Co se to tu děje?
Nemají pro to vysvětlení!

Není na co čekat,
ruší odpočinek v půli.
Rychle se odtud dostat!
Děs vlil do žil nové síly…

08) Jakub Rozparovač

Kamarádky naléhaly ať počkám.
Prý odvoz mají za hodinu,
ať si s nimi další drink dám…
Mám to kousek, domů dojdu...

Prý nemám chodit sama,
v ulicích bezpečno není...
Kamarádka kamarádky říkala,
že ji někdo sledoval po setmění...

Noční ulice je prázdná,
mé kroky se s ozvěnou rozléhají.
Nikde nikdo, přesto se mi zdá,
že mne cizí oči pozorují...

S obavou se dívám dopředu,
co je to za stín na rohu?
Otáčím se dozadu,
za stromem tuším postavu…

Od lampy k lampě jdu,
stín mě dohání a předhání...
Nebojím se, přesto zrychluju,
rozum obavy zahání...

Že jsem tu v bezpečí si opakuju.
Nejdu v Londýně chudinskou čtvrtí.
Ve městě v srdci Evropy žiju,
Není devatenácté století.

Světelné kužely v mlze,
ostrůvky bezpečí v temnotě.
Osvětlení ulic je chabé,
co se skrývá v okolní tmě?

Už jen malý kousek to je,
zabočím doprava a projdu parkem...
Cítím, že mě někdo sleduje,
Dál pokračuju úprkem!

Ozvěna kroků je zdvojená,
u řeky mlha houstne...
Viditelnost je snížená,
dusot nohou slyším jasně...

Je to jasné, někdo po mě jde!
Nečekám a do sprintu se dávám.
Cestu znám i v bílé tmě,
most rychle překonávám...

Do kopce běžím, síly docházejí,
nahoře zastavuju a naslouchám...
Kroky ze tmy už se neozývají,
srdce buší, dveře otevírám...

Že jsem tu v bezpečí si opakuju.
Nejdu v Londýně chudinskou čtvrtí.
Ve městě v srdci Evropy žiju,
Není devatenácté století.

Nejsem ve Whitechapelu v Londýně,

je nová doba a já jsem ve Vsetíně...

09) Apokalypsa

A déšť pořád padá,
trvá už hodiny.
Hladina se zvedá,
fouká vítr studený…